Pomíjivost lidského života

Pomíjivost lidského života

Často bloudíme životem, aniž bychom na něm zanechali jakoukoliv stopu. Cestovatelé časem, kteří však často proplují až příliš rychle. A vzpomeneme si až na úplném konci. Možná, kdybychom žili věčně, tak bychom různým věcem dávali různou váhu a hodnotu, avšak na to žijeme až příliš krátce. Příliš krátce na to, abychom skutečně žili. A často naši pozornost odvádí nejrůznější vymoženosti člověka, které jej mají uvrhnout do řetězce. Nejsou to jenom moderní technologie a internet, které nás neustále více a více sunou od skutečného světa, ale také je to i všemocný konzum. Nijak se netajíme tím, že máme rádi spotřebu, ale často jí zasvěcujeme celé životy.
chodci na ulici

A) Rychle vystudovat, ať si najdeme dobrou práci
B) Rychle se vypracovat, ať máme hodně peněz
C) Až budeme mít hodně peněz, budeme připraveni konečně žít

Největší blud, který si nalháváme dnes a denně – že máme čas. Až vystuduju. Až budu mít práci. Až budu mít hodně peněz. Až budu starší. To všechno je nesmírně krásné, ale my vlastně disponujeme s něčím, co nám nikdy nepatřilo a ani nepatří. Počítáme s něčím, co není jisté. Ano, pokud obchodujeme na burze, tak musíme počítat s nějakým AŽ, ale to nelze převážet i do života osobního.
Často se proto zabýváme věcmi, které jsou více či méně nepodstatné, nedůležité.
to vystihujeme velmi dobře.
držet dítě

Někdy je konec až příliš rychle

Můžeme si dělat iluze, jaké chceme, ale často se může stát něco nečekaného, něco s čím jsme nepočítali a bude zle. Samozřejmě, spousta lidí si pro jistotu buduje nějaká zadní vrátka, a to je v pořádku. Avšak nesmíte počítat s tím, že za dvacet let bude to, co je nyní.
Tak moc se díváme ven z okna a ani si nevšimneme, že nám hoří pod rukama. My utíkáme, protože pohled na přítomnost je bolestný. Často se nudíme, protože si nedokážeme najít smysl. Proto dáváme velké peníze na kurzy, které nás učí žít. Protože jsme na to tak nějak zapomněli, při vší té snaze vydělat si na nový telefon.