Je jasné, že i o společné prostory paneláků se musí někdo starat. Zároveň však dává smysl, že by na tom měli mít podíl všichni, kdo v daném domě bydlí. Přeci jen, oni budou tyto prostory užívat. To bylo jasné již od chvíle, kdy se bytové domy poprvé objevily. Ovšem zatímco v dobách dávno minulých se o ně staral jejich majitel, dnes je situace jiná, zvláště s ohledem na to, že dnes je naprostá většina bytů v soukromém vlastnictví. Ale jak to vyřešit? První variantou, která se objevila, byla bytová družstva. Jednoduše řečeno, vlastníkem bytu bylo družstvo, a to je v podstatě „pronajímalo“ svým uživatelům.
Ti pak byli zároveň členy družstva, a mohli tak chodit na schůze a podílet se na rozhodování o tom, co se bude ve společných prostorách dělat. To samozřejmě bylo postačujícím řešením za komunismu, kdy byly byty mnohdy přidělovány. V současné době je však již tato varianta poněkud zastaralá, a pomalu mizí. Dnes je zdaleka nejpopulárnější variantou založení společenství vlastníků jednotek. To je zakotveno i v zákoně coby jeden z typů právnické osoby, a jako takové musí jednat. Členství v něm je dobrovolné, avšak automaticky se jím stává každý, kdo vlastní v daném domě byt. Ze společenství však může kdykoliv vystoupit.
To však udělá jen málokdo, neboť stále musí platit poplatky do fondu oprav, avšak zároveň se nebude moci účastnit hlasování o tom, jak s těmito penězi bude nakládáno. Tato právnická osoba funguje v podstatě na demokratickém principu, kdy se prakticky všechny záležitosti řeší hlasováním. V některých případech stačí nadpoloviční většina, u závažnějších věcí je pak nutná přítomnost určitého minimálního počtu členů, aby bylo jisté, že se takto rozhodla skutečně nadpoloviční většina. Ze všech schůzí i jednání se následně dělá zápis, který je následně ověřen notářem a jeho kopie odeslána na příslušné úřady, takže je možné dohledat, co bylo kdy dohodnuto, a zkontrolovat, zda SVJ skutečně operuje podle zákona.